Alcobaça

Alcobaça

Městečko Alcobaca s velkolepým opatstvím se nachází ve vnitrozemí Portugalska severně od Óbidos. Klášter Alcobaça je rozsáhlý cisterciácký klášter zapsaný na Seznamu světového dědictví UNESCO s největším gotickým kostelem v Portugalsku.

Alcobaça je obrovské středověké opatství a místo posledního odpočinku příslušníků nejstarší burgundské dynastie, které patří k nejvýznamnějším stavebním památkám v Portugalsku. Alcobaça – klášter Santa Maria de Alcobaça je skvělou ukázkou středověké architektury. Podobně jako Batalha vznikl jako dík za vítězství v bitvě.

Klášter založil první král Afonso Henriques po slavném vítězství nad Maury u Santarému v roce 1147 a věnoval jej cisterciáckému řádu. Nebyla to jen odměna za vojenskou podporu při tažení proti Maurům, ale i za úspěšnou intervenci nejvyššího představitele řádu Bernharda de Clairvaux, který se u papeže a kastilského dvora přimluvil za uznání portugalského království.

Klášter byl dokončen v roce 1222 a záhy patřil k nejbohatším a nejvýznamnějším v Evropě. Až do 18. století byla Alcobaça duchovním centrem země. Klášter utrpěl značné škody při zemětřesení v roce 1755 a dílo zkázy dokončila o půl století později rabující Napoleonova soldateska, která mj. použila cenných oltářů jako dřeva na topení. Po sekularizaci klášter sloužil jako jezdecká kasárna, pak jako chudobinec a sýpka. Nakonec však byl přece jen znovu zrestaurován a od roku 1930 je památkově chráněn.

Průčelí klášterního areálu je 220 m široké a v jeho středu dominuje původně gotická, v 18. století zbarokizovaná fasáda klášterního kostela. Trojlodní raně gotický kostelní interiér neudivuje jen zcela výjimečnými rozměry (106 m dlouhý, 20 m vysoký, ale jen 16 m široký), ale je to také vzorový příklad asketické krásy francouzského cisterciáckého stavebního umění.

V jeho příčné lodi se ve vzdálenosti 30 m od sebe nacházejí náhrobky Pedra I. a Inês de Castro, jejichž sochy jsou obráceny tvářemi k sobě a obklopují je andělé. Pedro a Inês prožili tragický příběh lásky, který skončil vraždou vykonanou na rozkaz Pedrova otce, krále Afonse IV. Náhrobky milenců jsou ozdobeny nejvýznamnějšími středověkými skulpturami v Portugalsku.

Ines byla dvorní dámou Pedrovy ženy a Pedrovou milenkou. Ani po smrti Pedrovy ženy ale Pedrův otec Dom Afonso IV nedovolil páru se vzít, protože Inês pocházela ze španělské rodiny a Afonso IV. nechtěl, aby její rodina získala vliv na portugalský panovnický rod. Milenci se přesto tajně vzali a měli spolu děti. Afonso ale nakonec podlehl naléhání šlechty a nechal Inês v roce 1355 zavraždit. Pedro pak o dva roky později, když se stal králem, vrahům dal zaživa vyrvat srdce z těla. Mrtvou Inês vykopal z hrobu, nechal exhumovat, odít do královského roucha a posadit v katedrále v Coimbře na trůn. Dvořané jí museli při obřadu políbením ruky vzdát úctu. Nakonec bylo její tělo převezeno do Alcobaçu.

Za pozornost stojí i klášterní budovy, zvláště křížová chodba z 13. století s šestiúhelníkovou gotickou studnou zdobenou renesančními prvky. Tato místní křížová chodba, zvaná Ambit ticha, byla postavena na příkaz krále Doma Dinise a je příkladem harmonie a jednoduchosti. Dále stojí za zmínku refektář a 18 m vysoká kuchyně s obrovským komínem a vodní nádržkou pro ryby, kvůli které musela být do kuchyně zavedena strouha z rybníka. Horní patro pochází z manuelského období.

Směrem dále na sever (16 km) se nachází ještě impozantnější, mnoha věžemi opatřený a opevněný klášter Mosteiro da Batalha (Klášter bitvy). Toto mistrovské gotické dílo nechal postavit král João I. jako výraz vděčnosti Bohu za vítězství nad Juanem I. Kastilským v bitvě u Aljubarroty roku 1385.

Po uměleckých zážitcích určitě přijde vhod třeba taková pochoutka jako je tzv. rybí hrnec (açorda de mariscos) v nedaleké lidové restauraci Trindade. Kdo se tu bude chtít zdržet déle, může si najít stylové ubytování 6 km severně v městečku Aljubarrota. V jeho okolí se v roce 1385 odehrála významná bitva, ve které si Portugalci vítězstvím proti silnějším Španělům zajistili nezávislost. Ani tato významná událost v dějinách Portugalska se samozřejmě neobešla bez odpovídajícího památníku.