Národní park Skaftafell

Na území o rozloze 4800 km2 se na Islandu rozkládá velký národní park Skaftafell, pro který je charakteristická rozmanitá krajina plná zeleně, vodopádů, říček a ledovců. Jde o zelenou oázu uprostřed šedé a jednotvárné pustiny pokrývající jih ostrova.

Tento národní park se stal největším turistickým lákadlem Islandu. Protíná jej horský hřeben Skaftafellsheiδi v délce 1700 km2. Park je situován na úpatí ledovce Vatnajökull, který je se svými 8000 km2 třetím největším ledovcem v zemi. Svou rozlohou je třikrát větší než Lucembursko. Hluboko do parku zasahují ramena dalších ledovců – Skeiδarárjökull, Skaftafelsjökull na východě a Morsárjökull na západě. Ledovcové jazyky postupem času vytvořily morény z písku, štěrku a skal. Z těchto jazyků stékají mohutné ledovcové proudy jako třeba Skeiδará, Morsá nebo Skaftafellsá.

V roce 1996 pod ledovcem Vatnajökull vybuchla sopka, což způsobilo roztátí ledu v nižších polohách ledovce. Nahromadilo se zde 43 tisíc m3 vody, která si pak obrovskou silou razila cestu řečištěm Skeiðará k moři. Obrovské množství vody tak strhlo s sebou vše, co stálo v cestě. Ještě dnes jsou zde vidět pozůstatky této ničivé síly.

V této oblasti se vyskytují na Islandu neobvyklé a rozmanité rostlinné druhy. Vyskytují se zde dokonce lesy, což je na ostrově něčím opravdu výjimečným. Lesy se tak staly domovem mnoha druhů vzácných ptáků, kteří v nich hnízdí. Z více než 30 ti druhů jmenujme například drozda cvrčalu, bekasína, lindušku lesní, či střízlíka obecného. Rovina Skeiδarársandur je navíc významnou líhní chaluh velkých. Na skalnatých nepřístupných stěnách a útesech je možné vidět hnízda sokolů a krkavců. Unikátní je například les Bćjarstaδaskógur, který ukrývá mohutné velké břízy, které se nevyskytují nikde jinde na ostrově.

Cílem národního parku je také ochrana horského masívu Öraefajökull s nejvyšší horou Islandu Hvannadalshnúkur měřící 2120 metrů nad mořem. Hora tak poskytuje parku dokonalé závětří, proto zde panuje teplejší a také slunečnější mikroklima oproti zbytku ostrova.

Jedněmi z prvních lidí, kteří vstoupili na islandskou pevninu, byli v roce 874 kolonisté v čele s Ingólfurem Armarsonem. V té době byl ostrov ještě z větší části porostlý menšími březovými lesy. Až do 14. století zde totiž panovalo mírné podnebí a horské svahy tak byly pokryté rozlehlými a hustými lesy a kolem pobřeží se rozprostíraly louky plné pestrobarevných květin. Zdejší úrodná půda byla dokonce vhodná pro pěstování obilí a ledovce zdaleka nedosahovaly takových rozměrů, jako je tomu dnes. Dokladem toho jsou staré kmeny a zbytky kořenů, které zůstaly v řekách Skeiδaráδur a Skaftafellsá. Jde tedy o důkaz, že na místech, které jsou dnes pokryty ledovcem, bývaly před 600 lety zelené lesy.

Národní park byl vyhlášen v roce 1967, čímž bylo zakázáno využívat zelené plochy k pastvě. Tím se sem vrátila původní pestrá vegetace, jako například děhel lesní, šicha černá, vřes obecný nebo hrachor pobřežní. V období kolem letního slunovratu, kdy je dostatek světla i v noci je možné vidět nad loukami poletovat pestré motýly.

Turisticky velmi atraktivním místem je oblast kolem vodopádu Svartifoss, který je sice jen 8 metrů vysoký, ale nesmírně hezký. Ze svahu, ze kterého vodopád spadá, visí vícehrané černé čedičové sloupy, které připomínají otočené píšťaly varhan. Z vyhlídky nad vodopádem se naskýtá jedinečný pohled na vysokohorský hřbet Skaftafellsheiδi. Ten je ideálním místem pro podnikání pěších výletů. Je totiž protkán množstvím značených cest.

V dolní části parku byl u silnice vybudován rozsáhlý kemp, kde najdete vše potřebné pro pobyt. Je zde také parkoviště a informační středisko. Do národního parku není povolen vjezd vozidel. Zbývá tedy se jen rozhodnout, kterou turistickou trasu parkem zvolíte – možností je mnoho, od menších okruhů až k velkým výletům. Dostat se můžete až k nejvyšším místům, která nejsou ještě zaledněná – v takovém případě se jedná o celodenní výlety. Národní park Skaftafell je bezesporu turistickým cílem číslo jedna.