Yukon - volání divočiny

Yukon je téměř kouzelným slůvkem, probouzejícím romantické představy o zlaté horečce, Jacku Londonovi, ledových pustinách a zavilých vlcích. Hodně lidí si myslí, že Yukon je na Aljašce, avšak není tomu tak. No vlastně, je i není...

Pokud jde o řeku Yukon, ta pramení na území Britské Kolumbie v Kanadě (ačkoliv o přesné určení pramene se stále vedou spory) a skutečně dále pokračuje přes celou Aljašku, až po 3 700 km dlouhé pouti dorazí její delta do Beringova moře. Avšak mluvíme-li o území jménem Yukon, jde o teritorium na severozápadě Kanady, hraničící právě s Aljaškou.

Foto: řeka Yukon, Miles Canyon

Jde o kraj velmi řídce osídlený, na ploše 474 391 km2 (cca 6x větší než Česká republika) žije pouze necelých 32 tisíc obyvatel, což odpovídá zalidnění 0,066 obyvatele na km2. Panuje zde drsné severské klima s polárními nocemi, avšak na druhou stranu, dlouhé letní dny umožňují v omezené míře pěstování zemědělských plodin.

Na yukonském území leží rovněž nejvyšší hora Kanady a druhý nejvyšší vrchol Severní Ameriky, Mount Logan (5 959 m). Kolem hory se rozkládá Kluane National Park and Reserve, rozsáhlé chráněné území plné hor a ledovců. Zdejší scenérie jsou natolik mimořádné, že část území (zasahující až do sousední Aljašky) byla v roce 1979 zařazena na seznam Světového dědictví UNESCO. Domov tady má 105 druhů ptáků, včetně orla skalního a bělohlavého, ale také sobi a medvědi. Nedá se říci, že by návštěvnost byla bůhvíjak vysoká, což ovšem přírodě nijak nevadí – právě naopak. Ti, kteří sem přece jen zavítají, se mohou věnovat pěším tůrám, raftingu, jízdě na horských kolech či na koních, nebo rybaření.

Foto: Kluane National Park and Reserve

Ještě méně turistů míří do Národního parku Ivvavik, leží totiž v nejsevernějším výběžku teritoria Yukon. Jeho domorodý název znamená v překladu něco jako „rodiště“, což reflektuje skutečnost, že se tady rodí mladí sobi karibu. Samotný park vznikl na základě požadavků původních obyvatel, Inuitů. Existuje několik možností, jak se sem dopravit letadlem, obvykle z nedalekého (na místní poměry – 200 km) městečka Inuvit (3 500 obyvatel).

Hned pod parkem Ivvavik najdete třetí a poslední yukonský NP, pojmenovaný Vuntut. Také on vznikl po vyjednávání s domorodci, a to až v roce 1995. Nejsou zde žádné silnice, značené stezky, ubytovací možnosti či další infrastruktura, případný cestovatel proto musí být zcela samostatný, dobře zásobený a schopný přežití v divočině.

Foto: Alaska Highway, teritorium Yukon

A jak je to s těmi zavilými vlky? Má se člověk obávat napadení vlkem? V tomto směru proběhla zajímavá studie, analyzující různé dokumenty a záznamy ve 13 jazycích od 16. století až do současnosti. Bylo zjištěno, že pokud už vlk zabil člověka, jednalo se většinou o zvíře nakažené vzteklinou. Nevyprovokované útoky zdravých vlků na člověka s následkem smrti jsou, i přes mnoho divokých historek a „lovecké latiny“, velkou vzácností. Ano, stávají se, ale je pravděpodobnější, že vás zabije blesk, než vlk.... Jinými slovy, pokud budete respektovat pravidla národních parků, dodržovat určitá opatření a nezaženete vlka do úzkých, můžete se kanadskou divočinou bez obav toulat, alespoň v tomto ohledu. A když už se vám naskytne možnost vlka ve volné přírodě pozorovat či dokonce fotografovat, budete mít velké štěstí, tak jej využijte.