Lesní park Bucaco

Lesní park Bucaco

Lesní park v Bucacu je les, o který se staletí starali mniši a dnes je to jedno z nejromantičtějších míst středního Portugalska. Bucaco je přírodní rezervace, která vykazuje známky pralesa i arboreta - (botanická zahrada k pokusnému pěstování dřevin). Mata Nacional do Buçaco – tedy „Národní les Buçaco“ leží na svahu stejnojmenného nevysokého pohoří u známých lázní Luso.

Podivuhodné arboretum rozkládající se na ploše asi 105 ha bylo založeno už v 6. st., kdy se v místních lesích usídlili mniši. Klášter tu fungoval až do 19. stol. V  působivém lese roste na 700 vzácných dřevin, známý je například místní prastarý cedr. Oblasti se nevyhnuly ani světské záležitosti - do roku 1810 se datuje bitva u Bucaka, kdy proti sobě stanuly portugalsko-britské a francouzské jednotky.

Je to skutečně fascinující místo. V roce 1628 na tomto místě postavil řád karmelitánů dům a celý led obehnali zdí, jelikož se chtěli izolovat od hříšného okolního světa (ženskou větev řádu zakázal papež již roku 1622). V takto odlehlém lese pak mniši založili kaple, upravili stezky pro rozjímání a vysadili stromy, jež přivezli portugalští objevitelé. Vzácné dřeviny převzal v roce 1632 pod svou ochranu samotný papež. Dnes tak na sto pěti hektarech najdete kolem sedmi set místních a exotických druhů, včetně prastarého „bucackého cedru“.

Les se stal tak slavný, že sám papež v roce 1643 vyhlásil, že kdo stromy poškodí, bude exkomunikován. Posvátný klid lesa však netrval věčně. V roce 1810 ho narušily britské a portugalské jednotky bojující proti Francouzům na hřebenu Bucaka. Bitvu u Bucaka zde nyní připomíná památník. K uzavření kláštera došlo v roce 1834. Magický a romantický les však zůstal zachován.

Lidé sem dnes jezdí, aby se prošli po lesních pěšinkách, kolem schodišť, fontán, jezírek a kaplí. Nádherný je ale také hotel, který si tu původně v roce 1907 postavila královská rodina jako letní rezidenci v neomanuelském stylu. Monarchie však byla zrušena o 3 roky později. Dříve neomanuelský lovecký zámeček, jehož vnitřek zdobí nástěnné malby a dlaždice předních umělců své doby stojí za návštěvu. Vedlejší kostelík je lemován mnišskými celami – netradičně z korku.