Belém – město krále Manuela

Belém – město krále Manuela

V západní části Lisabonu se u ústí řeky Tejo rozkládá městská čtvrť Belém, která je plná památek postavených v manuelském slohu. Právě odtud se v 15. století vydávaly karavely na své objevitelské plavby, Belém je tak neodmyslitelně spjat s portugalským zlatým věkem. Čtvrť je opravdu atraktivní, proto jsou její ulice po celý rok zaplněny turisty.

V roce 1495 se stal Manuel I. portugalským králem a začal v Belému s výstavbou velkolepých památníků a kostelů, které měly odrážet bohatství této doby. Dnes je toto rozlehlé lisabonské předměstí plné zeleně, parků a zahrad. Příjemná je také procházka po nábřeží, kde najdete kavárny a promenádu.

Bývalá portugalská námořní sláva je v této části metropole vyjádřena nádhernými stavbami, jako je třeba Mosteiro dos Jerónimos z počátku 16. století, který nechal vybudovat Manuel I. v unikátním portugalském architektonickém slohu, známém jako manuelský. Klášter je dílem mistra Dioga Boitace a Joãa de Castilho a je snad nejlepší ukázkou tohoto stylu vůbec. Jeho výstavba byla financována většinou penězi „z pepře“, tedy daněmi pocházejícími z obchodu s kořením. Klášter byl svěřen řádu sv. Jeronýma, který v něm sídlil až do roku 1834, kdy byly všechny náboženské řády rozpuštěny. V klášteře bývali pohřbíváni portugalští králové, dnes slouží ke mším a konají se v něm svatby.

Nádhernou klenbu v klášterním kostele Santa Maria podpírají štíhlé osmiboké sloupy, které u stropu vypadají jako palmy a vytváří tak pocit prostoru a harmonie. Zdi refektáře jsou obloženy dlaždičkami z 18. století. Křížová chodba, která je čistou manuelskou prací, byla dokončena v roce 1544, bohatě tesané symboly zdobí klenuté oblouky a balustrády. V kapitule je uložen náhrobek Alexandra Herculana, který byl historikem a prvním starostou Belému. V klášteře je ukrytý také náhrobek krále Šebestiána, který je však prázdný. Král se totiž nevrátil z bitvy v roce 1578. Náhrobky krále Manuela I. a jeho manželky dony Marie, Jana III. a Kateřiny podpírají sloni. Z 19. století pak pochází náhrobek objevitele Vasca de Gamy, který je vyzdoben mořeplaveckými symboly. Západní portál vybudoval Nicolau Chanteréne a ozdobil jej sochami krále Manuela I. a královny Marie. Nad ním jsou scény ze Zvěstování Panny Marie, Narození Páně a Klanění Tří králů.

V moderním křídle kláštera, které bylo roku 1850 přistavěno v neomanuelském slohu, dnes sídlí Museu Nacional de Arqueologia. Jsou v něm uchovávány exponáty pocházející z nalezišť po celé zemi. Velmi ceněný je například zlatý náramek z doby železné objevený v Alenteju. Dalšími skvosty jsou třeba vizigótské šperky z Beje, římské ozdoby a maurské artefakty z 8. století. Hlavní egyptské a řeckořímské oddělení shromažďuje předměty funebrálního umění, což jsou sošky, náhrobky, masky, amulety či pohřební kužely. V klenotnici je vystavena krásná sbírka mincí, náhrdelníků, náramků a dalších šperků pocházejících z období 1800 – 500 před Kristem. Jakýmsi centrem Belému je náměstí Praca do Império rozevírající se před klášterem Mosteiro dos Jerónimos. V roce 1940 se na něm konala výstava pod názvem Portugalský svět, v současnosti bývá při zvláštních příležitostech ozářeno barevným světlem.

Bývalý Královský palác Palácio de Belém je někdy kvůli své vybledlé růžové fasádě nazýván také Palácio Cor de Rosa (Růžový palác). Stavba pochází z 16. století, v 18. století byla Janem V. zrestaurována a doplněna zahradami a jízdárnou. Palác vydržel zemětřesení v roce 1755 a poté sloužil nějakou dobu jako nemocnice. Krátce nato hostila tato elegantní budova královskou rodinu. Dnes je Palácio de Belém oficiálním sídlem prezidenta Portugalské republiky.

Nedaleko od Královského paláce se nachází stará jízdárna z roku 1726, kde můžete navštívit Museu Nacional dos Coches, které vystavuje pravděpodobně nejlepší muzeální sbírku kočárů v Evropě. Prohlédnout si zde můžete kočáry vyrobené v Portugalsku, Itálii, Francii, Rakousku a Španělsku. Pocházejí z období tří století a představují celou škálu vozů, od obyčejných, zdobných až po bizarní. Prostory hlavní galerie ve stylu Ludvíka XVI. s malovaným stropem poskytují místo pro dvě řady kočárů portugalské královské rodiny. V horní galerii je pak vystavena ještě sbírka postrojů, dvorních oděvů a portrétů členů královské rodiny.

Nedaleké náměstí Praca Afonso de Albuquerque bylo pojmenováno po prvním portugalském místokráli Indie. Neomanuelský sloup tyčící se v jeho středu nese jeho sochu a na podstavci jsou vytesány výjevy z jeho života. Pokud si budete chtít na chvíli odpočinout od prohlížení památek, vydejte se do parku Jardim Agrícola Tropical, který byl kdysi součástí belémského paláce. Dnes jsou zdejší zahrady známé také jako Jardim de Ultramar a i přes svou krásu přitahují jen velmi málo návštěvníků. Najdete zde plno jezírek s vodním ptactvem, bezpočet exotických rostlin a stromů přivezených z bývalých portugalských kolonií, z nichž mnohé patří k ohroženým druhům. Za velkou branou můžete navštívit jakousi čínskou zahradu s potůčky, můstky a ibišky. Právě ta reprezentovala Macau na Výstavě portugalského světa v roce 1940. V Museu Tropical, které sídlí v Paláciu dos Contes da Calheta je pak k vidění ještě 50 tisíc druhů suchých rostlin a 2414 vzorků dřeva.

Belém je čtvrtí, kde narazíte na spoustu muzeí s nejrůznějším zaměřením. Rozhodně se vyplatí navštívit třeba námořní muzeum Museu da Marinha, které bylo otevřeno v roce 1962 v západním křídle kláštera Jerónimos. Právě do zdejší kaple postavené Jindřichem Mořeplavcem chodili námořníci na mši před vyplutím na objevitelské výpravy. Muzeum se věnuje slavným zámořským objevům, jsou v něm vystaveny modely lodí, navigační přístroje, repliky map či astroláby. Dalším zajímavým muzeem je Museu de Arte Popular otevřené roku 1948. Jde o Muzeum portugalského lidového umění a tradičních řemesel, které lidem představuje zemědělské nástroje, hrnčířské zboží, oděvy, hudební nástroje a šperky. Muzeum vám ukáže tradiční řemesla jednotlivých portugalských provincií.

Významnou dominantou belémského nábřeží je 52 metrů vysoký Památník zámořských objevů postavený v roce 1960 při příležitosti 500letého výročí smrti Jindřicha Mořeplavce. Nechal jej vztyčit Salazarův režim jako vzpomínku na námořníky a další lidi, kteří se podíleli na rychlém rozvoji portugalského věku zámořských objevů. Pomník má tvar karavely, po stranách je portugalský znak a nad vchodem visí meč avizské dynastie. Na přídi stojí Jindřich Mořeplavec držící karavelu v ruce, za ním pak ve dvou řadách stojí sochy portugalských hrdinů spjatých s touto epochou. Na severní straně pomníku byl z dlažebních kamenů vytvořen obrovský námořní kompas. V roce 1960 jej zemi darovala Jihoafrická republika. Památník má celkem šest pater a z jeho vrcholu se můžete pokochat nádherným výhledem na Belém a panoráma řeky Tejo. V přízemí se konají občasné výstavy.

Zlatý věk Lisabonu připomíná také nevelká, ale o to více okouzlující věž Torre de Belém se spletenými lany a napodobeninami sítí vytesanými do kamene.  Byla postavena na příkaz krále Manuela I. jako pevnost uprostřed řeky Tejo v letech 1515 – 1521. Věž byla výchozím bodem mořeplavců, kteří se vydávali na obchodní cesty. Je vynikající ukázkou manuelské vojenské architektury, zdobí ji strážní věže v maurském stylu a cimbuří mají tvar štítů.  Gotický interiér v minulosti sloužil jako skladiště zbraní a vězení, je proto velmi strohý. Ve třetím patře je nádherná renesanční lodžie, pod níž je umístěn znak krále Manuela I. Královská síň v pátém patře má gotickou klenbu, z terasy je rozhled na město a přístav.

- jap -
Fotky: belem.pa.gov.br

Předchozí články z Portugalska:
Funchal - výlet do malého Lisabonu
Alfama – připomínka portugalské zlaté éry
Pohádková Sintra
Tomar, sídlo Kristových rytířů
Coimbra – pokladnice historie
Setúbal

Článek byl zobrazen 7 540 krát.