Alfama – připomínka portugalské zlaté éry

Alfama – připomínka portugalské zlaté éry

Dnes je již těžké uvěřit, že byla Alfama v minulosti nejvěhlasnější částí Lisabonu. V období maurské nadvlády byla aristokratickou čtvrtí s okázalými sídly, po ovládnutí Lisabonu Portugalci zde stály nejstarší křesťanské kostely. Úpadek nastal ve středověku, kdy se bohatí místní usedlíci kvůli strachu ze zemětřesení stěhovali na západ a tuto čtvrť přenechali rybářům a chudině. Zdejší ulice pamatují boj o nezávislost na Španělsku, formování nového státu, maurské útoky, dobu objevných plaveb, zlatý manuelský věk portugalského impéria, postupný úpadek království i katastrofální zemětřesení před více než 250 lety.

Jelikož byla Alfama vystavěna na skalnatém podloží, jsou její ulice velmi strmé. Mnoho ze zdejších budov prochází rekonstrukcí, v uličkách jsou ukryté obchůdky s potravinami, malé krčmy a vinné sklípky. Díky mladé generaci zde dnes najdete také nevelký počet módních obchodů a barů. Alfama si tak návštěvníky podmaní svým jedinečným kouzlem. Během procházek bludištěm točitých uliček objevíte malebná zákoutí, rozpadající se kostely a sem tam se před vámi otevře nádherná panoramatická vyhlídka, jako je například Miradouro de Santa Luzia u stejnojmenného kostela. Poskytuje výhled na Alfamu a řeku Tejo. Na jižní zdi kostela si můžete prohlédnout dva moderní obrazy vytvořené z dlaždiček „azulejos“.

Nad Alfamou se na strategickém místě vypíná hrad Castelo de São Jorge z roku 1147, který byl vystavěn jako obranná pevnost. Až do 16. století sloužil jako královský palác, poté byl využíván jako divadlo, vězení a skladiště zbraní. Po zemětřesení roku 1755 zůstaly hradby rozbořené. Teprve roku 1938 zahájil Salazar celkovou rekonstrukci objektu, středověké hradby nechal znovu vystavět, stejně tak jako nové zahrady, ve kterých vysadil divoké ptactvo. Hrad tedy dnes již nemá věrnou historickou podobu, ale jeho zahrady a přilehlé uličky malé čtvrti Santa Cruz uvnitř hradeb nabízí příjemnou procházku a ty nejkrásnější vyhlídky na celý Lisabon.

Prohlídku hradu je možné začít u strážní věže Ulisses, vedle které stojí brána Porta de Martim Moniz. Nedaleko se nachází palác Paco de Alcácova, jehož vznik se datuje kolem roku 1300. Zde byl roku 1499 přijat Vasco de Gama králem Manuelem I., když připlul z úspěšné plavby do Indie. Na náměstíčku Santa Cruz, které je obehnáno pěkně zrekonstruovanými budovami se tyčí také kostel Santa Cruz do Castelo ze 12. století, v jehož interiéru je uložena socha sv. Jiří ze 17. století. Na hradbách pevnosti se nachází několik starých děl od nichž je skvělý výhled na město a řeku Tejo. Můžeme odtud vidět lisabonskou katedrálu nebo pozdně renesanční kostel Sao Vicente de Fora.

Kousek od hradu Castelo do São Jorge jistě stojí zato nahlédnout do několika ohromujících sakrálních staveb, jako je románská katedrála Sé, která byla vystavěna v roce 1150 pro prvního lisabonského biskupa, anglického křižáckého rytíře Gilberta of Hastings. Její základní kámen byl položen králem Alfonsem I. Dobyvatelem. Název Sé je zkratkou pro Sedes Episcopalis, což je sídlo biskupa. Jelikož byla katedrála několikrát poničena zemětřeseními, musela být často opravována, a proto se na ní dnes mísí několik architektonických stylů. Průčelí si uchovává neporušený románský vzhled, interiér působí ponuře, jednoduše a stroze. Uvnitř katedrály se nachází galerie s devíti gotickými kaplemi, které ukrývají sarkofágy významných portugalských osobností. Ve zdejší klenotnici je uložena sbírka stříbra, sošek, církevních rouch i několik relikvií spjatých se sv. Vincentem. Nejcennějším majetkem katedrály je však skříňka s ostatky světce svatého Antonína Paduánského.

Malebný je také kostel Igreja de Santo Antonio da Sé, který je zasvěcen právě svatému Antonínovi Paduánskému, jenž se stal patronem Lisabonu. Tento kostel byl údajně v roce 1757 vystaven na místě domku, v němž se tento světec narodil. Na průčelí kostela se snoubí barokní a neoklasicistní prvky. Uvnitř si můžete prohlédnout obraz vytvořený z azulejos, který připomíná návštěvu papeže Jana Pavla II. v roce 1982. Roku 1995 byl celý kostel opraven. Dodnes sem podle tradice přicházejí v den svatby mladé páry, aby položili sv. Antonínovi květiny. Tento světec údajně přináší novým manželstvím štěstí.

Od pevnosti můžete sestoupit také k malebnému náměstí Largo das Portas do Sol. Veřejná studna Chafariz del Rei se nachází na náměstí Largo do Terreiro do Trigo. Aby se předešlo vzájemným sporům mezi obyvateli, měli jednotlivé skupiny občanů, jako třeba otroci, mulati nebo námořníci, své kohoutky.

Za návštěvu stojí Museu de Artes Decorativas, které je známé také jako nadace Ricarda do Espírito Santo Silva. Bylo zřízeno v roce 1953 za účelem udržování tradic a zvyšování povědomí veřejnosti o portugalském dekorativním umění. Nadace byla pojmenována po bankéři, který v roce 1947 koupil Palácio Azurara ze 17. století, aby v něm uchovával sbírku nábytku, textilu, stříbra a keramiky. Vystaveny jsou zde starožitnosti ze 17. a 18. století, včetně výrobků ze dřeva, ale pozoruhodné jsou také sbírky stříbra a čínského porcelánu z 18. století. V paláci se v současnosti pořádají také výstavy, přednášky a koncerty.

Zajímavé je i vojenské muzeum Museu Militar sídlící v bývalé slévárně. Muzeum vystavuje sbírku zbraní, uniforem a historických vojenských dokumentů. Jsou zde k vidění také předměty spojené s 1. světovou válkou a na rozlehlém dvoře jsou vystavena děla. V ulici Rua dos Bacalhoeiros stojí pozoruhodný dům Casa dos Bicos, jehož průčelí je vytvořeno kameny mající tvar diamantů – portugalsky „bicos“. Byl postaven v roce 1523 pro nemanželského syna krále Afonsa, Bráse de Albuquerque, který se stal místokrálem Indie a dobyvatelem měst Goa a Malacca. V 80. letech 20. století musela být budova opravena a v současnosti se v jejím moderním interiéru konají dočasné výstavy.

Jednou z nepřehlédnutelných pozoruhodností lisabonské čtvrti Alfama je vysoká kopule kostela Santa Engrácia, která dominuje obzoru ve východní části města. Původní chrám, který zde stával, se zřítil roku 1681 a hned o rok později byl položen základní kámen chrámu nového. Ten byl však dokončen až v roce 1966, stavěl se tedy neuvěřitelných 284 let. Interiér kostela je dlážděný mramorem a uchovává kenotafy portugalských hrdinů, jako byl třeba Vasco de Gama, Jindřich Mořeplavec nebo místokrál Indie Brás de Albuquerque.

Nesmíme opomenout ani návštěvu kostela São Vicente de Fora, který v roce 1627 vystavěl architekt Filippo Terzi. V přilehlém augustiniánském klášteře spatříte původní nádrž na vodu a ruiny dřívějšího kláštera. Za návštěvu však stojí hlavně kvůli azulejos z 18. století. Obrazy azulejos vystavené v ambitu ilustrují La Fontainovy bajky. Ve starém refektáři, který byl roku 1885 přeměněn na panteon rodu Braganců, jsou uloženy sarkofágy téměř všech portugalských králů a královen.

- jap -

Předchozí články z Portugalska:
Pohádková Sintra
Tomar, sídlo Kristových rytířů
Coimbra – pokladnice historie
Setúbal
Guimarães – rodiště prvního krále

Článek byl zobrazen 7 861 krát.