Coimbra – pokladnice historie

Coimbra – pokladnice historie

V oblasti středního Portugalska se na břehu řeky Rio Mondego rozkládá hezké historické město Coimbra. Je rodištěm šesti portugalských králů a také sídlem nejstarší univerzity v zemi. Její počátky sahají až do 12. století a do roku 1910 byla jedinou univerzitou v Portugalsku. Místní obyvatelé Coimbru milují a jsou na ni také patřičně hrdí.

Původně na místě dnešní Coimbry stávalo římské město Aeminium, jehož význam postupně rostl, až časem pohltilo nedalekou Conímbrigu – dnes archeologické naleziště. V roce 878 po Kristu byla Coimbra dobyta od Maurů, ale o sto let později jim znovu padla do rukou. Nakonec ji v roce 1064 osvobodil kastilský král Ferdinand Veliký. Roku 1139 se první portugalský král Afonso Henriques rozhodl přestěhovat svůj dvůr právě do Coimbry. Pocty královského a také hlavního města si Coimbra užívala až do roku 1256. Od roku 1290, kdy byla založena králem Dinisem univerzita, je střediskem portugalského intelektuálního života. Zdejší univerzita se z počátku několikrát stěhovala z Lisabonu do Coimbry a zase zpět, až zde roku 1537 z příkazu krále Joãa III. definitivně zakotvila.

Autor: Francisco Antunes

Proslulá Universidade de Coimbra stojí na vrcholu kopce ve staré části města, vysoko nad řekou Mondego. K univerzitě vede několik malých uliček, kde se nacházejí koleje a četné hospůdky a bary. Studovala se zde hlavně teologie, lékařství a právo, osnovy pak byly v 70. letech 18. století ještě rozšířeny. K jejím nejznámějším absolventům patřili mj. sv. Antonín Paduánský, národní básník Camŏes či diktátor Salazar. Po 40. letech 20. století bylo mnoho univerzitních budov shledáno jako nevyhovující. Symbolem univerzity je zvonice, která je dobře viditelná z kteréhokoliv místa ve městě. Nejznámějším ze tří zvonů je „cabra“ neboli kozel, jež svolává generace studentů k přednáškám již od roku 1733.

Součástí univerzity je i kaple Capela de São Miguel z roku 1517, která je vyzdobena dlaždicemi azulejos, pyšní se manýristickým oltářem a varhanami s anděly. V Museu de Arte Sacra jsou kromě děl s náboženskou tematikou vystavena roucha, kalichy a knihy duchovní hudby. Univerzita má i knihovnu Biblioteca Joanina, která nese jméno po svém mecenáši Janu V. Zdejší místnosti jsou bohatě zdobeny zlatem a exotickým dřevem. Autorem iluzionistického stropu tří sálů knihovny, zobrazujícího nad bohatě zdobenými římsami barevné nebe, je António Simŏes Ribeiro. Čtenářské stolky byly zhotoveny z nejušlechtilejšího, bohatě vykládaného brazilského dřeva. Uloženo je zde kolem 30 tisíc svazků v kůži vázaných knih v mnoha jazycích, z toho asi 2 tisíce rukopisů. Díky univerzitě je dodnes Coimbra živé, prosperující město, kde se to jen hemží studenty.

Nejvhodnějším výchozím místem k prohlídce města je náměstí Largo da Portagem. Z náměstí vychází rušná obchodní ulice s pěší zónou, která spolu s navazující ulicí Rua Visconte da Luz tvoří hranici mezi Dolním a Horním městem. V Dolním městě stojí kostel São Tiago, jehož strohá fasáda napodobuje původní stavbu z 12. století. Na náměstí Praca 8 de Maio najdete historický kostel Santa Cruz, kde jsou uloženy ostatky dvou prvních portugalských králů. Jednolodní kostel je proslulý svými architektonickými prvky v manuelském slohu včetně zdobného krytého sloupořadí a vyřezávané kazatelny. V ulici Rua da Sofia se dochovaly klášterní kostely Igreja do Carmo s retáblem z 16. století a Igreja da Graca z roku 1543.

Jakmile vstoupíte do Horního města, narazíte na bránu Arco de Almedina, která byla kdysi hlavní městskou branou. Její sloh i jméno připomínají někdejší arabské město Medina, které tu dříve stávalo. Strmá ulice s výstižným názvem – „Schody ke zlomení žeber“ zavede návštěvníky nahoru do stísněné změti uliček Starého města. Projdete kolem věže Torre de Anto, kde se dnes nachází galerie uměleckých řemesel. Ve Starém městě jsou ukryty dvě coimberské katedrály – Sé Velha a Sé Nova. Za nimi se rozprostírá náměstí Praca da República.

Stará katedrála Sé Velha připomínající pevnost je pokládána za nejkrásnější románskou stavbu v celém Portugalsku. Byla postavena z kamene, na oslavu vítězství nad Maury v roce 1064. Interiér je opravdu bohatě vyzdoben, hlavní oltář, retábl i oltářní obraz jsou nádherně vyřezávané a pozlacené. Úchvatně ozdobená je také manuelská křtitelnice. V kapitulní síni se nachází hrobka prvního křesťanského guvernéra Sisinanda, který zemřel v roce 1091. Dále je v katedrále umístěna hrobka Byzantinky dony Vetacy a „svaté“ královny Izabely. Všude kolem katedrály jsou roztroušeny kavárny a restaurace, mezi nimi i Café Sé Velha se stěnami ozdobenými azulejos.

Katedrála Sé Nova byla založena v roce 1598, její přívlastek „nová“ tedy není přesný. Stavba má velmi členitou fasádu, z průčelí dolů shlíží jezuitští světci. Interiér je mnohem prostornější než v Sé Velha, má valenou klenbu a nad křížením se zvedá kopule. Obrazy nad lavicemi jsou kopiemi děl italských mistrů. V kněžišti se nachází oltář, po jehož stranách stojí dvojice varhan z 18. století.

Nedaleké Museum Nacional de Machado de Castro, situované v bývalém arcibiskupském paláci, má vynikající sbírku středověkého sochařství a náboženských obrazů. Jsou zde vystaveny jedny z nejlepších portugalských plastik. Joaquim Machado de Castro žijící v letech 1731 – 1822 byl vynikajícím sochařem. V muzejním komplexu historických budov vyniká maurská věž a románská krypta v bludišti podzemních chodeb, kde jsou ukryty římské plastiky, stély a vizigótské artefakty. Směrem dolů k řece najdou návštěvníci nejrozsáhlejší a také nejstarší botanickou zahradu v Portugalsku Jardim Botânico, kde jsou shromážděny rostliny z celého bývalého portugalského impéria. Botanická zahrada byla v rámci univerzitní reformy založena v roce 1772 markýzem Pombalem. Veřejnosti jen zčásti přístupná zahrada je oázou klidu a zeleně s překrásnými starými skleníky. Zdejší kosmopolitní rostlinná formace zahrnuje 40 druhů eukalyptů.

Do kláštera Santa Clara-a-Velha se uchýlila svatá královna Isabela, vdova po králi Dinisovi. Zemřela roku 1336 v Estremozu, ale pohřbena byla právě zde, v klášterním kostele. Jelikož byl klášter neustále sužován záplavami, byl nakonec v roce 1677 úplně opuštěn. Královniny ostatky musely být v roce 1696 převezeny do bezpečí kláštera Santa-a-Nova. Tento „nový“ klášter sloužil chudým klariskám. Byl vybudován v letech 1649 – 1677 a projektoval jej profesor matematiky João Turriano. Tento původně ženský klášter dnes využívá armáda jako kasárny. Stříbrný náhrobek svaté Isabely z roku 1696 si v současnosti můžete prohlédnout ve velkolepém klášterním barokním kostele.

Na jižní straně řeky se nachází atraktivní zajímavost pro děti – tematický park Portugal dos Pequenitors, kde jsou zmenšeniny nejznámějších a nejtypičtějších budov v Portugalsku.

- jap -

Předchozí články z Portugalska:
Setúbal
Guimarães – rodiště prvního krále
Sesimbra
Palácio de Mafra
Lisabon - Cristo Rei

Článek byl zobrazen 11 071 krát.